Možná...kdybychom více konaly, méně "plynuli"/odkládali a šli do akce i tam, kde cítíme nějaký aktuální "nedostatek", strach či obavu, tvůrcům by se lépe tvořilo a nám vybíralo z té přepestré palety toho, co je tu pro nás připraveno pro naši radost, poznání, růst a někdy i hluboký ponor do pravdy sebe sama... A my se tolik nebáli dělat ve svém životě změny...
Někdy si říkám, že ti, kteří nikdy nic neorganizovali pro druhé, si ani neumí představit, kolik energie je za uspořádáním nějaké akce. A že to není jen zvolání: "Hej, tady se něco děje." Ale že za tím je často moře nabírání zkušeností, hledání prostoru, místa, termínu, "držení pole/energetiky" pro uskutečnění akce, hodin příprav, nadšení i únavy...
A taky pouštění, nelpění, odpočívání, zazdrojovávání sebe sama...
Důvěry a víry v to, že to "neleží jen na vašich bedrech", ale že věci se dějí pro vyšší dobro všech a pod režií úplně jiného "dirigenta", než jste vy sám.
A tak...láka-li tě něco, jdi tam!
Máš z něčeho obavu? Jdi do toho!
Ještě není tvůj čas? Nechoď nikam.
Nemáš na to peníze a prostor? Nechoď nikam...
Všechno je v pořádku...jen...pak možná za pár měsíců zjistíš, že ten zážitek, který jsi chtěl prožít s tím kterým člověkem, už prostě možný není...
Tohle je třeba můj příběh s Istvan Sky. Když jsem jeho hudební tvorbu objevila, byla jsem fascinovaná, co se svým hlasem dovede. Až po letech jsem zjistila,že koncertuje občas i v ČR. No a když už se mi naskytla příležitost jít na jeho koncert s dalším mým hudebním "oblíbencem"/zvukovým mágem Patrik Kee Kedzierski, István "onemocněl" (přesně nevím) a zemřel...Tohle hudební setkání mi prostě nebylo "přáno".
Thank you for the photo for Istvan´s argentinian concert Diego Gueler.
Možná i proto, abych si jasněji uvědomila, že jsem-li svou duší někam volána a myslím si, "že na to nemám" nebo "prostě něco", potřebuji jít do jasného rozhodnutí. Ano nebo ne.
A pokud ano - jupí, vše se mi doposkládá. A pokud ne, tak prostě ne. ALE POZOR - tady už to není o tom říct si: "Tak půjdu/pojedu příště." Tady už vnímám linku: "ANO, takto se rozhoduji a NEDĚLÁM SI NÁROK NA ŽÁDNÉ PŘÍŠTĚ. Protože ono vůbec nemusí přijít."
Tak to se dnes bez nároku na cokoliv, bez jakéhokoliv zvaní na mé či jiné akce chtělo napsat :).
Važme si času, který nám druzí věnují. Ať už toho "placeného" nebo toho "zdarma". Není to samozřejmost.
A važme si i času svého. Neplýtvejme ho na lidi, kteří "za to nestojí" (jako víme, že stojí, jsme jedno), ale v rámci aktuálního nastavení, vnímání světa, atd. Nepřesvědčujme, neraďme, nevnucujme.
Buďme sami sebou, to je nejvíc.
Pravda je jen jedna a přitom jsou jich miliardy. Uchopit myslí to zatím neumím, ale srdci je to jasné. Nesuďme sebe, nesuďme druhé. Važme si sebe. Vnímejme, kam nás naše duše vede a konejme, když cítíme, že máme.
Bůh nás vidí "zevnitř", cítí každou naši "malou lež". A není tu od toho, aby nás soudil, ale aby nás naučil vidět se jeho láskyplnýma očima a nebát se vstoupit do pravdy i sám před sebou.
Konej. Vnímej. Žij. Raduj se i plač. Ty jsi tím životem, který prožíváš.
Objímám,
Dea
#osobnirozvoj #zenskykruh #setkaniprozeny #cestakradosti #milenadeaart #zenskapodpora #otevrenesrdce #zenylasky #sebelaska #sebepece #vyzivenizenskeduse #sesterstvi #cotojezenskykuh #konej #nebojsezmeny
Comentarios