Přestaň mít tendenci zavděčovat se ostatním.

Přestaň předělávat sebe sama, abys byl/a více přijímán/a.

​

Dovol si ukázat svou originalitu, velkolepost a krásu.

Dovol si ukázat krásu a autenticitu své duše.

​

Dovol si být v očích ostatních bláznem nebo ztřeštěnou ženou.

Dovol si projevit svou vnitřní divokost.

​

Můžeš.

​

Tím, že se před námi ukrýváš nikomu nepomůžeš.

Najdi sebe. Začni plně žít.

Teď je ten čas.

​

Musím přiznat, že obraz v tomto tématu pro mne vznikl zcela nečekaně :). Malovala jsem ho v průběhu svého tvořivého workshopu NA VLNĚ RADOSTI S DEOU, ve kterém vedu ženy do autentického projevení sebe sama skrze malbu rukama přímo na plátno. K propojení se se svou intuicí, se svým pravým já, které je pak vede při tvoření obrazu, aby v daný okamžik namalovaly to, co je plně v souladu s jejich cestou a kde se plně otiskne energetická podpora jejich duše do každodennosti.

​

Tato skupinka žen byla velmi intimní a toužila zůstat v utajení. A já to plně respektovala. Vznikaly obrazy jemné, hluboké i radostné. A jak byly ženy ve svém vlastním světě a mne chvilku nepotřebovaly, vzniklo mi pod rukama toto :).

​

Sranda pro mne byla pozorovat samu sebe, jak na obraz reaguji. Jedná se totiž o tzv. ukázkové plátno,

na kterém jsem ženám ukazovala co a jak mohou použít a jak se v tom mohou bez obav uvolnit.

​

To jsem ještě nevěděla, že přesně do tohoto procesu budu s tímto obrazem vedena i já :).

​

Když jsem na něm vytvořila energetický koridor, všimla jsem si, že na jeho levé straně z pod malby vystupující "cvičné kresbičky" akrylovou fixou. No to se mé hlavě ale moc nelíbilo :)). A tak jsem si myslela, že je "zamaskuju" zlatou barvou, že tam "má být"...No velmi rychle jsem DÍKY SVÉMU JASNÉMU NITERNÉMU POCITU pochopila, ŽE "VESMÍR PROSTĚ NEVOČŮRÁŠ." a že vše musím nechat tak, jak je, ABY BYLO VIDĚNO. 

​

Jako by mi v ten okamžik obraz říkal:

"Proč ze mne chceš dělat něco líbivějšího? Nech mne tak jak jsem. Toto jsem já. Nechci vypadat jinak,

abych se zalíbil ostatním. Já jsem takový jaký jsem. A je mi v tom dobře. Jsem hravý. Jsem plný překvapení. Jsem svůj. A je na ostatních, co si o tom budou myslet. Mě je takhle prostě dobře.

Jsem svobodný ve svém projevu."

 

Takže tak...BUĎME SVOBODNÝMI VE SVÉM PROJEVU. Jasné, s respektem k ostatním, ale hlavně k sobě. Jakmile máme jednou otevřené srdce, tak nám stejně nedovolí jednat z pýchy, ale vede nás do soucitu se sebou i s ostatními. Ne třeba hned. Ale postupně rozhodně ano. A to stojí za to zažít, procítit, ztělesnit.